Bilancování a předsevzetí

Tak kde začít? Jsem tak nějak ve spěchu, jelikož je brzy ráno a Kubík, který mi poslední dobou blokuje počítač, ještě spinká. Mimo jiné, dneska slavíme Kubíkovy 6. narozeniny. Letí to jako blázen, fakt.

Svátky proběhly v poklidu, jak to vidím teď zpětně. Jinak jsem se dost honila tedy :-D. Ale zpětně si stejně pamatujeme jen to pěkný, tedy měli bychom. Bilance svátků: Kubíkovy dva zuby byly vyraženy, naštěstí ty první mléčný zoubky. Kubík na tom vydělal, jelikož ve školce pochytil informaci o Zoubečkové víle a tak se tato tradice kdo ví odkud ujala i u nás doma. Pak také mě ten náš Larrsík kousnul do palce pravé ruky a přesně do kloubu, takže kromě kousanců jsem nemohla pár dní palcem pohnout a to teprve zjistíte, jak moc jej potřebujete, obzvláště, když jste pravák. Na jeho obranu však musím říct, že to nebylo úmyslně, hold jsme chňapli po klacku oba najednou, on zubama a já rukou.

Také tady máme mou babičku, Kubíkovu prababičku. Je to obrovský pracant, který si ani na chvilku nesedne a pořád něco dělá. Ale podařilo se mi ji párkrát utáhnout na Animal Planet, to kouká a libuje si, stejně jako já :-). Je s ní sranda, jelikož ji hlava, respektive pamět už moc nefunguje, takže se mě co chvíli ptá, kolik tady vlastně má koček, kde má psa (už léta žádného nemá) apod. Vždycky se tomu pak společně zasmějeme. Také nutno říct, i když komunikace mezi námi nikdy nevázla, že si máme pořád o čem povídat, jelikož babička i pro prokecaném večeru druhý den neví a stejný zprávy jsou pro ni novinkou.

Ale abych se vrátila k tématu. Nejdříve si vezmu na paškál bilancování nad starým rokem. Ale jen tak trochu okrajově, jelikož už v příspěvku na fb stránkách jsem Vám psala, že bilancování podle mě patří do konce roku starého a do nového máme jít už “čistí”.

Minulý rok nevnímám, jako něčím zvláštní, i když se toho docela dost stalo vlastně. Uvažování o druhém dítěti, neuvažování o druhém dítěti, stěhování do Ostravy a po měsíci návrat zpět do Prahy, po skoro deseti letech výpověď v práci, vyhráno výběrové řízení na magistrát hl. m. Prahy, výpověď. Tohle jsou ale pro mě docela nepodstatné věci, teď už. Poučila jsem se a znovu mě to ujistilo v tom, že prostě klasický pracovní poměr není pro mě. Je to tedy teď i hodně ovlivněno mým zdravotním stavem, ale paradoxně mě to zdraví donutilo opustit tu komfortní zónu, o které jsem psala v minulém článku. Takže vše zlé je pro něco dobré? V tomto případě to asi platí.

Nejdůležitější v této bilanci považuji asi to, že byl pořízen pozemek, na kterém plánujeme postavit chatičku. Dále pak to, že jsem se konečně dokopala k výstupu z k.z. a založení blogu. Tohoto. A od tohoto se také vytvořily myšlenky a nápady, které díky konci roku a začátku nového plynule přešly do kolonky předsevzetí, jak blog posunout dál a také vám v něm ukázat, že pro mnohé těžší pozice nejsou pro lidi jako já překážkou. Vše je o odhodlání plnit si svý sny.

Takže, jako spousta z vás, mám předsevzetí ohledně postavy a váhy, pak také se chystám na “vodní challendge” – o tom napíšu v příštích dnech, zlepšit své zdraví, dodržovat preventivní prohlídky, zlepšit stravování atd. Ale! Co je nejvíc a už jsem na tom začala pracovat, doplnit blog o rubriku Travelling. Cestujeme tady po naší zemi už nějakou dobu a já vlastně od malička, kdy jsme jezdili s turistickým oddílem na výpravy a bylo to naprosto božíí. A musím říct, že z této doby mám ty nejlepší přátele, kteří nezapomínají ani po dlouhém čase na přátelství, i když nás časem vítr zavál každého jinam.

Takže v nejbližší době plánuji sousední země jako Rakousko a Německo. Vzhledem k tomu, že jsem nejen maminka Kubíka, ale i zvířecí máma, Larrs pojede hezky s námi a tak to nebude jen o turisticky známých a prošlapaných cestičkách, ale i o zákoutích, které v nabídkách ck nenajdete (asi). Jen chvilinku musíme počkat na vyřízení pasu pro Kubíka a pasu pro Larrse a jedééééém.

Jo a ještě něco, pokud čekáte recenze a reklamy na hotely a restaurace, budete čekat zbytečně, jelikož s asi 50 kg psem vás jen tak někde neubytují a za druhé – já jsem zvyklá na vandry ne na posedávání v hotelích. Takže nature, oki?

Těšte se alespoň trochu jako já, ať v tom nejsem sama.

Vaše Luluci:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *