Skoč, křídla roztáhneš cestou!

Jsi normální? Opustit jistoty a vydat se do neznáma? Rozhodla jsi se spáchat společenskou sebevraždu? To jako vezmeš synovi domov? Takže postupně. Normální je relativní pojem a záleží na tom, kdo si tohle čte. Na druhou stranu jsem vždy trochu vybočovala a i když jsem se pod tlakem okolí někdy snažila zapadnout do té tzv. […]

Jsem ze sebe jelen

Plác, plác a plác. Pořád se v tom svým životě plácám.. ne do ramen, jak jsem dobrá, ne jako malý dítě sedící v zabahněné kaluži a má z toho děsnou radost, ale jako ten vyvrženej vorvaň z toho českýho filmu, na jehož název si teď nemůžu ani za nic vzpomenout. Vyvrženej vorvaň, kterej neví jestli […]

Chvíle před nápadem

Prsty ležící na klávesnici a čekající na povel mozku. Mozkové závity jedou na plné obrátky a ne a ne na nic přijít. Ještě nemám dopsanou první knihu, která má být na úplně jiné téma a už se mi hlavou honí další nápady. Jen najít ta správná první slova. Hlavou se mi honí různý předsudky, musím […]

Uncategorized

Tak jsem tady. Dávám si na čas. Spíše bych řekla, že nějak nemám co říct. Dneska píši i přesto, ze vlastně nevím co přesně vám chci říct. Jsem plná pocitů, rozporuplných pocitů a nějak je nemůžu dát dopořádku. Abych byla přesnější, to co chci je pořád stejné. Jen je tady pořád ten pocit zodpovědnosti vedený strachem, že […]