Cesta k minimalismu

Nebudu tady citovat wikipedii, pokud Vás zajímá, co na pojem říká, mrkněte se. Já si tento pojem převzala a snažím se jej praktikovat ne ve své tvorbě, ale ve svém životě.

Jakkoliv se může zdát cesta k popelnicím s nepotřebnými věcmi pro někoho jednoduchá, pro mě bylo nemyslitelné, že bych něco ze svých věcí vyhazovala, i když jsem to neměla už pomalu deset let na sobě. Protože co kdyby……

Nejvíce jsem si za to nadávala při stěhování a že jsme se stěhovali často. Tolik šílených krabic, pytlů a igelitek. Páni a to jsme jen dva. Nádobí a kuchyňských potřeb jak pro dvě domácnosti minimálně čtyřčlenných rodin. Oblečení od velikosti S až po XL, protože co kdybych zhubla, že? Myslím, že mnohé z nás mají doma v šatníku něco, co patří do šuplíku s titulkem “co když zhubnu”. Ale ne asi v tak velkém rozmezí velikostí jako já. Na mě rozhodně sedělo to, že oblečení nemám kam dávat, ale zároveň nemám co na sebe. Tohle rčení totiž u mě nabíralo jiných rozměrů. Skříně plné oblečení, do kterého se nevejdu a na sebe jen asi 5 triček, dvoje kalhoty a tepláky. Díky za tepláky. Ten kdo je vymyslel je v mých očích polobůh. Tepláky jsou pro mě stále nejoblíbenější oblečení. Jako jo. Je to tak. Nebijte mě.

S oblečením jsem se prala nejvíc. Pokaždé jsem se rozhodla šatník vyčistit. Nejdříve jsem chtěla věci probrané prodat. Členství na mimibazaru jsem si poctivě zaplatila, abych jako měla větší šanci. Různé skupinky na fb to také jistily. No, nebudu to prodlužovat, šatník jsem probírala asi pětkrát a chystám se po šesté. A snad už konečně dojdu k cílenému výsledku. Spoustu věcí jsem z tašek “PRODEJ” zabalila kamarádce pro kluky a dále pak do pytlů na charitu. A mám klid. Nechala jsem si pár cennějších věcí na prodej.

Pak tady máme bytové čačiny (rozumějte lapače prachu). Nic z toho nebylo pořízeno jen tak. Jsou to dárky od mých nejbližších, spoustu z nich je i hand made. To prostě nejde vyhodit, no ne? Pro mě ani na té cestě k minimalismu.

Další kapitolou jsou knihy. Hahaha, nikdy bych nevyhodila knihu. To jako fakt ne. Problém nastal v okamžiku, kdy mi můj otec začal nosit vyřazené knihy. To kolikrát přišel se svou “kabelkou” což je velká sportovní kabela na kolečkách, jinak by to ani neunesl a s výrazem vítěze to začal u nás vybalovat. Kubík už má tolik nádherných knížek, že to nemáme šanci přečíst do jeho dospělosti. A má knihovna je na tom úplně stejně. Kromě knížek mého nejmilovanějšího Stephena Kinga a knížek, které jsou taky boží (dárky od kamarádky) se mi knihovna začala plnit knihami různých žánrů od kuchařek po klasiku. Tudíž další věci, které se nevyhodí. Fajn, jdeme dál.

Papíry – myslím dokumenty, dopisy, výpisy a já nevím co ještě. Jsem na to bordelář. Jako fakt velkej. Jednou jsem díky tomu přišla i o auto. No fakt. Skončilo jako vrak, i když to vrak nebyl. Papíry jsem měla všude. Pak jsem se odhodlala je narvat do jedné komody, aby byly jako pohromadě, chápejte velký úklid. I tak jsem téměř nikdy nic nenašla, když jsem to potřebovala. Naštvala jsem se a papíry protřídila. Už asi třikrát. Pokaždé jsem vyhazovala plný pytel. Plný jako plný.

Sklep je plný věcí, které zaručeně budu potřebovat? Při vyklízení sklepa jsem naplnila jednu celou popelnici tehdy. Ještě že mě sousedi neviděli, jinak by pindali. A myslím, že by se tam ještě něco našlo.

Zkrátka na cestě k minimalismu je přede mnou ještě stále hodně práce, ale musím říct, že po každém takovém třídění se mi neskutečně ulevilo. Vznikl doma prostor navíc, který jsem zaplnila už jen čistým vzduchem a dobrou energií. A protože té dobré energie je potřeba hodně, zbavím se postupně všech zbytečností, které pokládám momentálně za nezbytnosti. Do nového už půjdeme očištění od zbytečností, to si slibuji.

Lidičky, nelpěte na věcech. Jsou to jen věci. Udělejte si radost, sedněte, třiďte a vyhazujte, uvidíte že se Vám bude hnedka lépe dýchat. Lpění na věcech Vám zbytečně bere energii, kterou potřebujete. Nechte si ji na důležitý věci ve vašem životě.

Vaše Luluci 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *