Dar, prokletí či výmluva?

Mé priority se mění stejně jako mé nejoblíbenější písničky…

Řekněte mi že nejsem jediná, která neměla jasno už v patnácti, kam se její život bude zcela jasně ubírat. Znám pár lidí, kteří to věděli. Ale opravdu jen pár. Jedna známá už na střední škole věděla, že chce hned po střední škole děti a být v domácnosti. Prostě profesionální matka a žena v domácnosti. A je. Další chtěla být právničkou a…je. Měly jasno hned od puberty.

Na mém wish listu je tedy už nějakou dobu to samé. Jen se nějak mění priority.

Píše se vůbec wish list vůbec dle priorit?

Pamatuji si na “školák” u Městské policie. Přišli tam psychologové z Policie ČR. Dali nám nějaký test. Takový ten sangvinikovej, flegmatikovej atd. Test byl rozhodně podrobnější než nějaký ty internetový sra.ky. Obsahoval i část s názvem Míra lživosti (nebo tak nějak) – čili to, jak jsme si sami sobě lhali do kapsy při vyplňování hlavního testu.

Výsledky hlavního testu jsme si měli zakreslit do grafu. Mě vyšel střed. Naprosto čistý střed. Takže jsem vše a nic. Psycholog mi řekl, že takový výsledek je velice ojedinělý. Míra lživosti mi vyšla s výsledkem, že jsem si v testu nelhala do kapsy vůbec.

Tak mě tak po letech napadlo, že to moje “nevím co…” se tím asi vysvětluje. A došlo mi to až teď, po více jak 11 letech. Opravdu pomalý vedení. Tady jen poskočení nepomůže.

Tak co myslíte? Dar, prokletí či výmluva?

Vaše Luluci

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *