HelpX dobrovolnictví

Tak jsem se právě zaregistrovala na stránkách HelpX. Jo  jo já vím, to ještě nic neznamená, řeknete si. Ale já myslím, že ano. Spolu s tím, že začínám toho našeho Volka přestavovat na miniobytňák. Opravdu mini, jelikož i když je to kombik, tak přeci jen abych neměla mezi matrací a stropem místo jen na tělo, tak do spodních částí už se toho moc nevejde. Ale nezoufám. To jako ne.

Prostě převedeme minimalismus do maximalistické verze.

S tím už jsem tedy taky začala – zvláštní to pohled do najednou poloprázdné skříně. A to jsem ještě nezkončila. Nicméně jsem snad potěšila svou kamarádku, které se skříně naplnily kvalitním oblečením.

A botník? Páni – málem jsem slzu uronila, no fakt.

Nicméně kdo mě zná ví, že já prostě celé léto nosím fake crocsy od ťamanů za stovku. Mám je jako papuče a boty zároveň. Prostě jsem čuně, které se nepřezouvá. No – mí psi taky ne, takže je to asi jedno. Zabte mě no. Ne doslova, prosím prosím smutně koukám.

Na zimu mám tenisky a zimní  boty. Plus ještě nějaké trekové tedy. Ale i přesto, že tohle o mě ví všichni, tak já očividně ne. Můj botník totiž obsahoval spoustu botů na podpatku. Jj koukáte co? Já též. Mě se prostě ty boty hrozně líbí a hlavně – vlezu se do nich vždy, ať už mám x nebo xx kg. V tom jsou boty opravdu boží. No ne?

Jenomže je nenosím. Záchvat krásnosti mívám jednou do roka, ten mě ale po asi sto metrech, kdy mi boty začnou drásat kůži na achilovce, začnou mě bolet, po půl kilometru mi začne ty moje krásky ničit a barvit krev, která jakoby nevěděla, že mi ty nový lodičky zničí, přejde. A začnu litovat. Mocinky litovat. Lítost přejde ve zlost, jelikož jsem to přeci věděla jak to dopadne a stejně jsem si je vzala. Prostě neponaučitelná no.

Jako k maximalizaci minimalismu mi chybí ještě hodně práce.

HelpX

Co jsem to vlastně chtěla? Jo HelpX. Víte co to je? No nic, do nedávna jsem to taky nevěděla i když jsem to slýchávala docela často. Je to webová stránka, kde se spojují helpeři a hostitelé. Prostě chcete cestovat low costově a tak si najdete nějakého hostitele v zemi, kterou chcete poznat a za stravu a ubytování mu pár hodin denně pomůžete s tím, co potřebuje a zbytek času trávíte dle svého. Třeba právě poznáváním dané země a lokality, práci online nebo třeba jen dloubání se v nose. To už je na vás. Jen pokud se chcete dloubat v tom nose – doporučuji to dělat v naprostém soukromí, nechcete být za čuníka.

Stránek s touto tématikou je víc, ne jen tato. Takže si můžete vybrat. nabídka je velká.

Dobrovolník s dítětem a zvěří

Rovnou do profilu jsem napsala, že cestuji s dítětem a psem. Nemá přeci cenu něco zatajovat. Říká se, že s pravdou nejdál dojdeš – no. Mnohokrát se mi stalo, že mi tato moudrost byla vyvrácena, ale ani tohle nevzdávám. Popsala jsem tam, jak jsme úžasní i přes toho psa a tak věřím, že to projde. Jako s čivavou by to bylo asi jednodušší, ale překážky jsou od toho, aby se překonávaly, no ne? Už se překážek nebojím. Už ne.

Dříve jsem hodně špekulovala, ale teď je tomu konec. Prostě chci a tak to taky bude. Opravdu.

Prostě se nebojte

Ještě vám nemůžu napsat, že i přes to všechno mám za sebou x zkušeností s dobrovolnictvím. Nemám. Ale nezastaví mě to. Je jasný, že se musím trochu přizpůsobit a že ne všude budeme mít otevřené dveře. Ale o to větší výzva to pro mě je. Pokud budete i nadále sledovat můj  blog, dozvíte se vše, co nás na naší cestě potkalo a jak jsme to zvládli. A taky to, jak jsme v mezičase plně obývali toho našeho Volka. Miluji hory a vodu. A v plánu jsou německá a rakouská jezera. A taky moře a taky… prostě všechno. Prostě vše,co nás na naší cestě potká a jak se s tím “popereme”.

Mám odsledováno nespočet příběhů lidí, kteří tohle udělali. To, že se vzdali všech svých věcí a prostě vypadli do světa. Každý si našel to svoje a jsou šťastní a nedají dopustit na to své tehdejší rozhodnutí tohle udělat. Možná (pravděpodobně) jsou i tací, kteří se vrátili a litují toho, ale o těch internet nic nehlásá. Vlastně bohudík. Toto rozhodnutí stojí hodně sil a přesvědčení a to poslední co potřebujete jsou příběhy lidí, kterým se změna života nepovedla. Nicméně já vím, že pokud chceš a hlavně musíš – vše nějak vyřešíš.Prostě tvůj život nezkončí když nevíš jak dál. Vždy musíš situaci nějak pořešit.

Uklidňuji se svými organizačními dovednostmi a taky (a  hlavně) tím, že to prostě vždycky nějak dopadne. Samozřejmě zvažuji i možnost nechat si byt (zadní vrátka), ale zbytečných cca sedm tisíc výdajů měsíčně je docela velká zátěž. Za ty prachy je hodně benzínu nebo hodně zážitků.

Školní docházka

Hlavně mi nepiště úvahy o tom, že můj syn nastupuje do školy. Věřte mi – jsem si toho vědoma. I toho, že školní docházka je u nás povinná. Jsem si vědoma i toho, co všechno musím zařídit, abych převedla povinou školní docházku na domácí vzdělávání a aby bylo všechno – jak se říká cajk. Pokud však máte s tímto zkušenosti a třeba byste mi chtěli doporučit nějakou školu, sem s nápady :-).

Vaše Luluci

 

 

 

 

1 thought on “HelpX dobrovolnictví

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *