Hubnoucí Challenge – 0. den

TAK..

TEĎ UŽ TO MUSÍ VYJÍT!

Už podle názvu rubriky a vlastně i tohoto článku je Vám asi jasné o čem mluvím. O tom, co mě provází už..odjakživa. Hubnutí a diety.

Pro upřesnění: jelikož jsem už velká holka (ne teď nemluvím o svých rozměrech), nepropadám různým dietám z internetu a časopisů – stejně je ani nečtu, ani o tom tento článek, ani ty další v této rubrice o “zaručených” dietách není a nebude. Už prostě vím, že musím změnit své stravovací návyky a více se hýbat.

Zároveň chci říct, že snížit svou váhu musím už kvůli zdraví a nejen kráse. A abych to už konečně dokázala, trvale a bez jo-jo efektu, rozhodla jsem se jít s kůží na trh takhle veřejně. Přeci jen, mohlo by mě to více motivovat.

Už jako malá holka jsem byla oplácaná, přitom jsem vůbec nejedla prý, mamka se mnou byla kvůli tomu i u doktorky. Tím nemám na mysli poruchy, byla jsem fakt mrně ještě.

Teprve okolo osmnáctky, kdy jsem jedla fakt podle jídelníčku, který mi mamča udělala a kdy jsem byla úplný maniak do aerobiku – obzvláště pak step aerobiku na hodinách Markéty Jedličkové (Ostravané možná znají) a pak jsem nastoupila mezi třeťákem a čtvrťákem o prázdninách na brigádu, kdy jsme neměli čas se kolikrát ani najíst, jsem se dostala k postavě, kterou jsem chtěla a ve které jsem se cítila fakt dobře. Je to sice 15 let zpátky, ale pořád si ten pocit pamatuji. Pocit, který je teď pro mě nepolapitelný, jelikož a protože – když to hodně zkrátím, teď mám o cca 40 kg víc.

Rozhodně se nebudu vymlouvat na těhotenství, při kterém jsem přibrala 27 kg. Takových mamin je a nejsou to vorvaňky. Pak byla druhá situace, kdy se mi povedlo shodit dost, ale to bylo způsobeno pro mě obrovským šokem, zklamáním a bolestí v srdci, že jen při pohledu na jídlo se mi udělalo zle. Tehdy jsem se dostala na váhu okolo 80,- kg. Já vím, pořád je to dost, i když podle všech měření mám velice silné kosti a nadprůměrné množství svalstva. tím pádem i dobrý a celkem rychlý metabolismus. Ha, tak už ani na ten se nemohu vymlouvat. Popravdě nikdy jsem nejedla a nejím moc, ale prostě špatně.

Na tuhle hrůzostrašnou velikost jsem se dostala v době, kdy jsem měla dvě práce, do toho spánek dvě hodiny denně, občas se zadařilo, že jsem měla volno a spát šest až osm hodin bylo pro mě jako vyhrát ve sportce – tak nedosažitelné a tak nádherné. V noci, když byl hlad a jako že byl, protože když jste vzhůru 22 hodin denně, z toho tak dvacet pracujete, tak prostě tu energii někde brát musíte, co seženete v noci? Hm? Jasně fast food. A tam je zdravá strava sprosté slovo, takže tak. Nemusím to rozvádět, že?

Ten rok a něco, co jsem to takto vedla je pro mě obrovským ponaučením. Nejen, co se týče tloustnutí, ale (což považuji za nejdůležitější) co se týče života a životní cesty po které rozhodně nechci jít.

Svou nynější váhu Vám teď nepovím, mám strach vlézt na váhu, ale zítra je den první, takže musím na ni stoupnout a zapsat si všechny hodnoty, jelikož jsem si už kdysi koupila tu váhu, která vám změří i kosti, svalstvo. vodu, bazální metabolismus, viscerální tuk atd.

Tak na den 0. to stačí. Tak držte pěsti. Další články už nebudou tak vykecávací a budou více o faktech a pokrocích (snad) :-D.

 

P.S. Ani zítra Vám svou váhu neřeknu, jsem měkká. Ale mé původní míry a váhu se určitě dozvíte. Slibuji :-). Rozbor ale bude, tak si připravte něco na žaludek, kdyby se vám udělalo špatně :-D.

 

Pěkný večer.

Vaše Luluci

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *