Posázavská stezka

Posázavská stezka

Stezku navrhl Josef Kliment (1858–1938), učitel z Prahy a dlouholetý pracovník klubu turistů. První úsek byl slavnostně otevřen v červnu 1920 v místě zvaném „Na Babách“. Hlavní část stezky je červeně značena jako pěší turistická trasa č. 0001. (zdroj: Wikipedie)

Na tuto tůru jsem se chystala už nějaký čas. Pořád jsem ale přemýšlela, zda by to Kubík zvládnul na jeden zátah, abychom nemuseli po cestě nocovat. Což o to, třeba by matku s dítětem někdo nechal na zahradě, ale s tím našim Larrsem už by to tak lehké asi nebylo, když pořád pouští hrůzu :-D.

Teď tady máme mou babičku na měsíc, takže jsem všechny tůry a treky chtěla nechat na pak. Nicméně se mi naskytlo “hlídání” babi i Kubíka na pár hodin a tak bylo rozhodnuto. Chtěla jsem si užít cestu vlakem, nicméně jelikož můj otec přišel později, vlak jsem nestihla a tak jsem se do Petrova u Prahy vydala autem, odkud jsou Pikovice jen pár metrů.

Odtud plyne první ponaučení mí milí:

Jsem si říkala, jak ušetřím pár km tím, že přijedu co nejblíže k nádraží v Petrově a jen přejdu most do Pikovic. Cesta do Pikovic byla o pár km delší. Taká chytrá jsem byla. Ovšem pouze do doby, než jsem zjistila, že od posledního možného zaparkování k Pikovicím a začátku Stezky mě sice dělí jen 1 km, ale z prudkého kopce. A co to znamená? Že k autu půjdu DO prudkého kopce. Tudíž pokud se vám nechce po tůře šlapat ještě toto, tak doporučuji oželet těch pár km a zaparkovat si – stejně jako všichni ostatní, jak jsem pak viděla, přímo u mostu, kde stezka začíná.

Já se nejdříve posilnila klobásou a pivem v Občerstvení U Kelímka, jelikož jsem neobědvala a přesně ve 14:11 hodin jsem vyšla.

Ráda bych ještě podotkla, že jsem si říkala, že bych možná těch 8 km mohla dát dvakrát. Nejenže jsem od poslední tůry v takovém terénu trochu přibrala a má fyzička tím tedy dosti utrpěla (přitom procházky i dlouhý se psy děláme často), ale nebylo to km osm, ale dvanáct. Jedna trasa. Tudíž jsem si řekla, že se svezu alespoň ten kousek z Kamenného Přívozu do Petrova vlakem. Ráda cestuji vlakem, tak alespoň těch cca 20 minut jsem si užila. Tedy až po tom, co jsem v rozjetém vlaku hledala peněženku s penězi na lístek. Jak přijížděl vlak, držela jsem ji připravenou v ruce. Nastoupila jsem s ní v ruce a najednou nebyla. Batoh jsem zoufalstvím skoro vyprázdnila. Nic. Pak jsem si vzpomněla, že jsem si přesedla. Letěla jsem na místo, kde jsem se usadila jako první a naštěstí tam byla. Uf. Ta moje hlava děravá.

Zpět k začátku trasy. Na tuto tůru jsem se vydala sama. I bez psů, jelikož jsem chtěla být jen sama se sebou a navíc vzhledem ke známosti stezky a k víkendovému dni navíc o letních prázdninách, jsem očekávala velkou účast. Z počátku jsem si říkala, že jsem alespoň jednoho vzít mohla, že to není tak hrozný, ale po jedné třetině cesty už jsem byla ráda, že jdu sama v klidu.

Pokud se plánujete zdržet třeba koupáním, stezka vede přímo kolem řeky jen prvních pár desítek metrů. Možná pár set. Mám blbej odhad nooooo. Pak už řeku sice vidíte, ale ze svahu či se k ní nedostanete přes chatky. Nicméně výhledy na ní jsou krásný. Opravdu.

Po cestě jsem si všimla, že asi více lidí volí opačný směr, ale ono je to asi jedno bych řekla. Je to jedno i dalšího důvodu a to toho, že oba směry půjdete jak do kopců, tak z kopců :-D. Jo a schody, taktéž.

Nedělám z toho průvodce? Možná trochu, nevadí. Jen jsem se chtěla podělit o zkušenost, že vám to třeba pomůže, pokud tuto jednu z nejslavnějších stezek navštívíte.

Takže mohu říct, že jsem si tento sólo výlet užila. Na netu píšou, že je ta trasa na 3 a půl hodiny. Já ji ušla za dvě a půl, jelikož jsem prostě šla a šla a šla a musela jsem stihnout vlak, protože tatíkovi začínal fotbal. No a to je přeci věc, že jo. Neměla jsem čas si jen tak rozjímat, plácnout sebou do trávy a jen tak bejt. Snad příště. Stezka mě jinak mile překvapila. Celou cestu až do Kamenného Přívozu se jde opravdu jen pěšinami v lese, tudíž ve stínu. Téměř celou trasu se můžete kochat chatovými osadami jako z pohádky. Okolo vody chatky a když zvednete hlavu, mezi stromy v kopci či na skalách se tyčí další. Prostě nádhera. Jejich jedinečnost také zpočívá v tom, že dneska už by nebylo možno si chatku jen tak v lese ofiko postavit.

Cítila jsem jakousi “povinnost” si tuto kolébku stezek projít, když už jsem s naším turisťákem od sedmi let prošla tolik stezek.

 

Jo a jestli se vám na mapě zdá, že z centra Kamenného Přívozu je to k nádraží záležitost pár minut, tak prrrrr. V centru jsem si dala jeden Birrel v restauraci Na Staré poště a jen tak mimochodem jsem se číšníka zeptala, jak daleko je to na nádraží. Slyšte, slyšte: 2 km a to do kopce. V tom vedru prý tak 35-40 min. Dala jsem to za dvacet i s tou svou nadváhou a nedoléčeným kolenem. Jen aby mi neujel vlak. Jinak bych to šla asi hodinu :-D.

Až babička odjede, chystám se i s Kubou na několikadenní trek, podle jeho možností samozřejmě. A v srpnu jedeme na Šumavu. To bude teprve parádička :-).

 

Vaše Luluci

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *