Přesvědčení o pravdě

Tak jsem opět trochu zklamaná, i když nevím, co jsem čekala. Opět jsem se přesvědčila o tom, že musím jít za svými sny stůj co stůj.

Konkrétně mám teď na mysli mou samostatnost ve vlastním businessu. Nechala jsem se malinko ukolíbat a i když jsem se snů rozhodně nevzdala, posunula jsem jej o pár měsíců na později. Chyba! Ne a ne a ne. Špatně Lucino! Opět ses nechala napálit.

Co si budeme povídat, soukromý sektor je něco, co mi můj otec vymlouval už odjakživa. Varoval mě skrze to, že si podnikatelé dělají co chtějí a mnohdy neberou ohledy na zaměstnance. Samozřejmě neplatí pro všechny.

Já pracovala pro hl. m. Prahu, takže jsem byla v pohodě. Nikdy se nestalo, že by nepřišla výplata, takový ty sociální jistoty, nevyhodili vás za kraviny a vyhazov hrozil za opravdu velkej průser. Teď to sice vypadá, že si to chválím, uznávám. To jsem ale nepsala o negativech, které pro mě postupem času začaly být nesnesitelné.

Každopádně, pokud čekáte, že budu brečet do polštáře, tak čekáte marně. Včerejší komunikace s majitelem firmy, pro kterou dělám na IČ mě opět jen přesvědčila o tom, že prostě nejsem stavěná na to, abych měla nad sebou nějakého “šéfa”. Přitom to vím, prostě jsem taková. Nejsem stavěná na jejich vrtochy.

Lidé mi pořád vnucují své názory a postoje, že být svým vlastním pánem je jen pro vyvolené a mě už nebaví je přesvědčovat o opaku. Přišla jsem na to, že mi to bere dost sil k tomu důležitějšímu. Takže tak – to jsou “novinky” ze života Luluci.

Přeji pěkný den a snům zdar.

Vaše Luluci

PS: A jestli Vám někdo háže klacky pod nohy svými řečmi, nezapomeňte, že to co říká, se týká jen a jen jeho. A že mluví jen o sobě. A tak serte na to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *