Výstup z komfortní zóny

Je to fuška

Jako shrnutí by to možná stačilo, ale nebyla by to celá pravda.

Záleží na tom, jaké máte startovní pozice, to je jasný. Jinou náročnost bude mít někdo, komu “kryje záda” partner se stabilními příjmy, když jsou oba partneři na stejné vlně a vystupují z komfortní zóny oba najednou a jinou lidičky jako já. Mámy s dítětem, dvěma psy, kočkou a morčetem :-D. Tím si nestěžuji, ale musíte uznat, že jisté rozdíly tyto startovní pozice skýtají.

Nemůžu mluvit za ostatní, takže vše je pouze má zkušenost. Co máme ale my všichni společné? Myslím, že je toho spousta, ale ten nejhlavnější společný rys vidím v tom, že máme sny, které si chceme uskutečnit a ne jen o nich mluvit a snít o nich doma u televize, s přáteli na pivku a v zaměstnání.

Sleduji pár pro mě inspirativních blogů, ze kterých čerpám energii pro pokračování v tom, co dělám ve chvílích, kdy trošičku propadám nedůvěře v sebe sama, rozumějte v úspěch toho co dělám. Proto také píšu tento blog, abych i vám dodala inspiraci, sebedůvěru, víru v úspěch, energii nebo třeba jen počteníčko. Je už jen na Vás, co si z tohoto odnesete. Ale to jsem odbočila jinam.

Psala jsem, že je to fuška, ale nejen to. Vnímám to tak. Fuška v tom, že prostě občas se mi do hlavy snaží dostat červík pochybnosti. Ten je přiživován názory mého nejlepšího přítele, který oproti mě jede na vlně “dobrá práce, bydlení, šetření na důchod a samý ty sociální jistoty”. Njn protiklady se přitahují :-D. Kolikrát, vlastně asi skoro pořád je ze mě a mých nápadů na nervy a bojí se o mou a Kubíčkovu budoucnost (rozumějte finance), ale na druhou stranu po té, co už asi vzdal pokusy nahnat mě na vlnu všednosti a těch sociálních jistot, podporuje mě ve všem, co dělám. Jeho rady jsou k nezaplacení, nedělá mu problém mi dát jakoukoliv zpětnou vazbu a prostě stojí za mnou. Za vše, co pro nás dělá bych mu ráda tímto veřejně poděkovala.

“Děkujeme Petře. Jsme rádi, že tě máme!”

 

Fuška je to také v tom, že se prostě musím otáčet. A to pořádně. Psychicky hlavně. Když není, musím prostě něco vymyslet. Naštěstí nejsem člověk líný nýbrž pracovitý. A tak to jde. Také mám okolo sebe pár dobrých přátel, kteří v případě potřeby pomohou.

Prostě fuška je to v tom, že člověk je při začátcích mimo tu komfortní zónu pod tlakem a musí vynaložit hodně úsilí, aby se udržel mimo ni.

Každopádně já to mám tak, že ten pocit a ta skutečnost, že se:

nemusím ráno honit do školky, rychle do práce, tam být osm hodin a poslouchat šéfy a jejich rozmary, pak rychle zas do školky, venčit chudáky psy, co museli čekat tak dlouho doma, pak rychle poklidit, navařit večeři a večer padnout k televizi nebo rovnou do postele a naříkat, že nemám na nic čas

mi za to prostě stojí!

Každý máme jiný přání a sny. Stůjte si za těmi svými stůj co stůj a obětujte tomu to, co můžete a někdy i trochu víc. I když vašim přátelům či rodině vstávají vlasy hrůzou nad tím, co jste si zas vymysleli. Je to váš život, který žijete. Tak ho koukejte žít a ne přežívat.

Vaše Luluci

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *